“

Vzhledem k mému postižení je pro mě i mé okolí jízda v hromadné dopravě stresující. Zato jízdu v autě miluju. Každá jízda je pro mě zpestření. Z okna pozoruju, jak mi svět ubíhá před očima a na konci cesty mohu objevovat nová místa. Doma zpracovávám zážitky, což uleví mé rodině, protože už nevyžaduju tolik pozornosti.

Petr ž.Rád objevuju svět

“

Jezdí ve špatném počasí, i jen tak třeba 2 hodiny, na nákupu, za hudbou, za kulturou, do kina, na představení

MiraJezdím často, jezdím rád

“

Ne zřídka se mnou pracovníci stacionáře nachodí až 12 km za den. Za rok a půl co navštěvuju denní stacionář už znám všechny okolní trasy nazpaměť. A tak se vždy těším, co nového na mě vymyslí. Ale abychom se dostali na neprobádaná místa, potřebujeme nové auto.

Jsem vášnivý chodec

“

Občas se dostanu do stavu, kdy velmi bolestivě vnímám okolí a vše co se kolem mě děje. Tento stav obyčejně pomine, jakmile nasednu do auta, kde mám svůj prostor a cítím se bezpečně.

Jízda v autě mě vždy uklidní

“

S počtem dvou dětí zapadáme do průměrné české rodiny. Co úplně nezapadá je, když se vám narodí dítě s autismem. Osud nám do života přinesl hned 2 takové děti. Děti vyžadující spoustu lásky, porozumění, péče a pozornosti. Děti odrostly. Autismus ne. Ten trvá. Spolu s naší dcerou a synem stárneme i my. Síly dochází, zatímco zdravotních problémů přibývá. Otevření denního stacionáře v Rožnově pro nás znamenalo vysvobození. Přes den si můžeme obstarat běžné věci, ke kterým už bohužel patří i pravidelné návštěvy lékařů a nemocnic. Auto nevlastníme, a tak jsme odkázáni na veřejnou dopravu. I proto bychom uvítali možnost občasných svozů.

KroupoviVšechny příběhy vynásobte 2x

“

S Adélou bydlíme ve Vsetíně a nejbližší stacionář je 40 km. Auto Naděje, díky kterému se Adéla do stacionáře dostane, mi denně ušetří minimálně 3 hodiny času. I proto můžu stále pracovat a udržet chod rodinného byznysu.

Každodenní dovážení Adély si nemůžu dovolit.

“

Moje dcera je úžasná mladá žena vyžadující neustálou pozornost, což je pro jednoho téměř nadlidský úkol. Jak příznačné, že se Nikola narodila v den vzniku neziskové organizace Naděje. Po dvou letech, kdy jednoduše neexistovala žádná sociální služba, kterou bychom využily, Naděje otevřela první denní stacionář ve Zlínském kraji pro lidi s autismem a kombinovaným postižením. Tuto služba má výhody pro nás obě. Nikola tráví čas se svými vrstevníky, já si mohu na chvíli oddechnout a věnovat se běžným činnostem. Kvůli mému zdravotnímu stavu musím občas odjet do Ostravské nemocnice. Je pro mě nemožné vrátit se včas a dceru vyzvednout. Naštěstí máme skvělou babičku, která se ráda o Nikolu v době mé nepřítomnosti postará. Jenže babička si pro Nikolu nedojde ani nedojede. Váš příspěvek jen v naší rodině pomůže hned 3 členům.

RečkoviJízda v autě mě vždy uklidní